|
|||
|
Psychologie a alchymie: 1. ZÁKLADNÍ ALCHYMICKÉ POJMY C. PŘEDSTAVY CÍLE A JEHO SYMBOLY Uspořádání fází u jednotlivých autorů podstatně závisí na představě cíle: buď jde o červenou tinkturu (aqua permanens [věčná, trvalá voda]), nebo o kámen filosofů či mudrců (lapis philosophorum), který jako hermafrodit obsahuje obojí, nebo o panaceu - všelék (aurum potabile [pitné zlato] elixír vitae [elixír života]), filosofické zlato, zlaté sklo (vitrum aureum), kujné sklo (vitrum malleabile). Představy cíle jsou stejně tak nejasné a pestré jako jednotlivé procesy. Například „kámen filosofů“ je často „prvotní látka“ nebo prostředek k výrobě zlata nebo vůbec mystická bytost, která bývá příležitostně označována jako „zemský Bůh“ (Deus terrestris), „spasitel“ (salvator) nebo „syn kosmu, makrokosmu“ (filius macrocosmi), postava, již lze srovnat s gnostickým Anthrópem, božským prvotním Člověkem, Pračlověkem.
Anthrópos jako „anima mundi“ obsahující čtyři elementy a označená desítkou, jež znamená dokonalost (1+2+3+4). Vedle pojmu „materia prima“ hrají významnou úlohu ideje vody(aqua permanens) nebo ohně (ignis noster [náš oheň]). Ačkoli jsou tyto dva elementy protikladné a dokonce vytvářejí typickou dvojici protikladů, jsou podle svědectví autorů přesto jedním a tím samým. Stejně jako „materia prima“ má i voda tisíc jmen;ano, je to prvotní látka Kamene. ... filosofická voda je sám Kámen, respektive „prima materia“; zároveň je však i jejich rozpouštědlem, jak se ukazuje v bezprostředně následujícím návodu: „Rozetři Kámen na velmi jemný prach a (ten) vlož do nejčistšího, nebeského (coelestino) octa. Rázem se rozpustí a vznikne filosofická voda.“
Co se týče průběhu celého procesu, jsou autoři vágní a protiřečí si. Mnozí se spokojí s několika stručnými náznaky, jiní sestavují podrobný seznam rozličných operací. Tak Josephus Quercetanus, alchymista, lékař a diplomat, vytvořil roku 1576 pořadí dvanácti operací, jež vypadá následovně:
Jak ukazuje literatura, každý z těchto pojmů je mnohoznačný. Tento dojem v dostatečné míře získáme, už když si pročteme příslušná vysvětlení v Rulandově slovníku.
Dvanáct alchymistických operací znázorněných jako „strom filosofů“ (arbor philosophica). To je asi z povrchního pohledu a nejhrubších rysech osnova nám všem známé alchymie. Z hlediska našeho moderního chemického vědění si pod tím dokážeme představit jen málo nebo vůbec nic; a sáhneme-li po textech a stech a stech postupů a návodů, které nám zanechal středověk a antika, najdeme mezi nimi jen poměrně málo takových, jež by obsahovaly nějaký rozpoznatelný chemický smysl. Co tedy - můžeme se právem zeptat - podněcovalo dávné alchymisty k tomu, aby neochvějně dále laborovali nebo - jak oni říkali - „operovali“ a dále psali traktáty o „božském“ umění, když přece bylo celé jejich počínání dojemně beznadějné? Zadostiučinění z konání, z dobrodružství, z hledání (quaerere) a nacházení (invenire) nemůžeme podceňovat. Trvá, dokud se metodika zdá být smysluplná. V té době ale nebylo nic, co by mohlo alchymistu přesvědčit o nesmyslnosti jeho chemického počínání, a navíc se mohl ohlížet na dlouhou tradici, jež obsahovala nemálo svědectví o těch, kteří dospěli k zázračnému výsledku. |